VESPER.

Když mě Ronan uviděl stát živou ve své kuchyni, to první, čeho jsem si všimla, nebyl jeho úšklebek nebo sarkasmus – byl to záblesk strachu v jeho očích. Způsob, jakým se mu příliš prudce zvedala hruď, jako by celé hodiny zadržoval dech.

Na okamžik jsem si pomyslela... že se o mě možná opravdu bál.

„Vesper,“ řekl tiše a hlas měl plný klidu. „Co jsi viděla?“

Zeptal se a maskoval svůj šokovan