DARE.

Seděl jsem před svým otcem, čelisti pevně sevřené jako časovaná bomba, čelo svraštělé.

Můj pohled byl upřený na něj, každý výdech, který mi unikal z nozder, byl ostrý a těžký.

Na tuhle otázku se zeptal už dvakrát, pořád a pořád mě s ní otravoval.

„Je ti sotva jednadvacet, Dare,“ řekl. „Ještě sis nenašel družku?“

Těžce jsem polkl, nejistý, jestli mě neopouští zdravý rozum. Po spáncích mi sték