THERON.

Můj pohled ji sledoval, když vycházela z místnosti. Ramena měla svěšená, tvář ubrečenou a její vzlyky prorážely hluk tělocvičny, dokud se za ní s bouchnutím nezavřely dveře.

Dívat se, jak odchází takhle zlomená, mě bodalo u srdce. Bodalo to víc, než by mělo. Víc, než jsem si dokázal přiznat.

Zatnul jsem čelisti a předstíral, že je mi to jedno a že nesleduju každý její krok ještě dlouho pot