Dům byl tichý, když jsem proklouzl dovnitř, z vlasů mi ještě kapal déšť. Z úst mi unikl povzdech, jak jsem s ohnutými rameny mířil do svého pokoje. Dneska nemělo cenu chodit do školy. Stejně už jsem měl zpoždění a neměl jsem energii předkládat těm vlezlým učitelům nějaká vysvětlení. U dveří na mě čekal komorník s tváří nečitelnou jako vždy.

„Váš otec je na shromáždění smečky,“ řekl a lehce se uklo