VESPER.

„Museli jsme tě odtáhnout domů,“ odpověděla jsem. „Teda, udělal to Ronan.“

Sylvie těkala pohledem ze mě na Ronana a zpátky, než protočila oči.

Usmála jsem se, ale bylo to křečovité, dokonce jsem tu křeč sama cítila.

Sylvie si mě chvíli prohlížela, pak přešla místnost směrem ke mně. Když přišla blíž, jemně se usmála. „Jak ti je?“ zeptala se laskavým hlasem.

„Jsem v pohodě,“ vyhrkla jsem a n