RONAN.

První, co jsem po tom pekelném rituálu ucítil, byla prázdnota.

Ne klid. Ne úleva. Prostě jen… vzduch, který mě pálil v plicích, jako by mě trestal za to, že jsem přežil.

Chvíli jsem tam ležel a zíral do stropu — nebo co v tom Vanyině magickém hřišti za strop platilo —, dokud neustoupily závratě. Hruď mě stále bolela a kůže působila, jako by mi ji někdo sedřel a pak přišil zpátky, a navíc to