RONAN.

Ve chvíli, kdy se za nimi zavřely dveře, jsem konečně vydechl. Ticho, které následovalo, bylo těžší, než by mělo být. Podíval jsem se na hodiny, pak do zrcadla. Můj odraz vypadal hůř, než jsem si představoval – tmavé kruhy, bledá kůže, oči, které křičely, že jsem nespal celé týdny.

„Jo, tak to nepůjde,“ zamumlal jsem.

Přitiskl jsem k sobě prsty a pošeptal zaklínadlo. Přes můj odraz přeběhl