RONAN.

„Ten zasranej parchant,“ zamumlal jsem znovu, tentokrát tišeji. Ta slova měla na jazyku trpkou pachuť. Stále jsem cítil, jak se mi třesou ruce; vzpomínka na matčiny slzy působila jako benzin do ohně mého vzteku.

Dlouhou chvíli jsem tam jen stál, lapený mezi zuřivostí a naprostou bezmocí. Můj odraz v zrcadle mi vracel pohled, oči tmavší než dřív, čelist zaťatou tak pevně, až to praskalo.

Zrc