TIBERIUS.

Vzduch voněl po opečeném chlebu a kořeněných vejcích, ale ani to nedokázalo zakrýt to neúnosné napětí v místnosti. Cassandra seděla naproti mně, ramena rovná, bradu drženou o kousek výš, než bylo přirozené – přesně ten druh držení těla, do kterého se nutíte, když předstíráte, že se nehroutíte. Zadržet emoce, které jí proudily křehkým tělem, bylo téměř nemožné. I slepý by poznal, že je ne