CASSANDRA.

Slova té ženy visela ve vzduchu ještě dlouho poté, co je vyřkla.

*„Drží tvého syna ve sklepě.“*

Na okamžik jsem nemohla dýchat. Prsty mi zledovatěly a zdálo se, že se místnost mírně naklonila, jako by se mě z ní zem snažila vytlačit. Když jsem zamrkala, stále tam stála. Stejná bledá kůže, stejné klidné oči, které se zdály až příliš jisté.

„Proč by mého syna držel jako rukojmí?“ Hlas se