CASSANDRA.

Ve chvíli, kdy jsem vkročila do Mercerova sídla, se vzduch změnil. Byl tady těžší – jaksi hutnější, jako by si samotné zdi stále pamatovaly den, kdy se všechno zhroutilo.

Moje boty se bořily do měkkého koberce, když jsme kráčeli chodbou, a zvuk zavírajících se dveří za mými zády působil jako pečeť – taková, co mě uvěznila mezi minulostí a přítomností.

Bylo to poprvé, co jsem sem přišla