VESPER.

Káva už vystydla.

Stála tu mezi mnou a Sylvií jako nedokončená hádka. Pára se rozplynula, ale hořkost ve vzduchu pořád visela, možná z toho pití, možná ze mě.

„Pořád jsem naštvaná,“ zamumlala jsem a opřela se o opěradlo židle. „Nenechal nás ani domluvit. Prostě nás vyrazil, jako bychom byly nějaký cizinky.“

Sylvie na posteli pokrčila rameny, nohy schované pod dekou. „Ronan si na hosty nepo