RONAN.

Lesy byly dnes v noci klidnější. Až moc tiché.

Každé křupnutí pod mýma nohama se rozléhalo. Měsíc visel vysoko, bledý a ostražitý, a barvil všechno do té přízračné stříbrné, kterou jsem jako dítě tolik miloval. Tenkrát matka říkávala, že měsíc jsou dveře – jemné, tiché, ale nebezpečné, pokud nezaklepete správně.

Teď jsem se je chystal vyrazit.

Suché větve praskaly, jak jsem se ohýbal a sbír