SYLVIE.

Než jsem dorazila do školy, už zazvonilo. Chodba byla skoro prázdná, až na pár opozdilců spěchajících do třídy. Žaludek se mi propadl.

Jestli bylo něco, co jsem nenáviděla víc než zkoušky, bylo to nakráčet před všechny, když jsem šla pozdě. Nebyla to pozornost jako taková, co mě děsilo – byl to ten odsudek, co s tím přicházel. To, jak za vámi pátrají cizí oči, jak lidé šeptají, hodnotí vás