SYLVIE.

Stála jsem před zrcadlem a zírala na slabou značku na svém krku. Na mé kůži skoro až zářila, tichá připomínka všeho, s čím jsem nesouhlasila. Čím déle jsem se dívala, tím jsem byla rozzuřenější. Krev mi bušila v uších a můj odraz se rozmazal za mlhou vzteku, který ve mně kypěl.

Jak mohl?

Jediná noc. Jedna pitomá noc, kdy jsem polevila v ostražitosti, kdy jsem sama sebe přesvědčila, že je t