VESPER.

Zvuk za mnou sílil.

Zprvu jsem se neodvažovala ohlédnout, nohy zrychlovaly samy od sebe a papírový sáček mi šustil v dlani. Úzká ulička přede mnou se táhla donekonečna a stíny se s každým zablikáním pouličních lamp prohlubovaly. Už jsem ho slyšela, šoural botami o beton, beze spěchu, ale dost blízko na to, abych věděla, že můj směr jen nehádá.

Zatajil se mi dech.

Prudce jsem zahnula na pos