VESPER.

Fronta v obchodě se sotva hýbala, ale mé mysli to zřejmě bylo jedno. Těkala. Bloudila. Unikala od štěbetání kolem mě, jako by si našla něco mnohem zajímavějšího, k čemu by se mohla upnout.

Můj odraz.

Stála jsem tam a zírala do zrcadla vedle pokladny. Bylo umístěné dost nešťastně hned vedle žvýkaček a tyčinek, pravděpodobně proto, aby si zákazníci mohli zkontrolovat, jestli nemají na tváři