VESPER.

„Musím odejít,“ přistihla jsem se, jak mumlám. Má ústa se pohybovala snad úplně bez mého svolení.

V Theronových očích se zableskl zmatek.

„Co tím myslíš?“

Neřekla jsem nic; otočila jsem se na podpatku a ostrým krokem vyrazila ke dveřím. Cítila jsem tíhu jeho pohledu, jako by mě pronásledoval, a přestože jsem tolik doufala, že za mnou nepůjde, nepřekvapilo mě, když se za mnou rozlehly jeho