VESPER.

Zbytek týdne utekl v mlze, přesně v takové té, která polyká čas ve velkém a nutí vás mrkat nad tím, jak rychle vám dny prokluzují mezi prsty.

Jednu chvíli to byly ranní schůzky a dlouhé večery v práci a v další jsem stála uprostřed tichého butiku obklopená tlumenou hudbou a řadami pečlivě seřazených šatů. Z vysokého zrcadla na mě zíral můj odraz s očima, které vypadaly unaveněji, než jsem