Smíme jít za Hazel a sedět u ní asi hodinu. Z nosu a úst jí trčí hadičky a na pažích jich má ještě víc. Pokoj silně zapáchá dezinfekcí, ale i tak cítím infekci proudící v jejích žilách a antibiotika z kapačky, na kterou je připojená. Tohle si Hazel nezaslouží; to si nezaslouží nikdo.

Vypadá tak křehce, její kůže je bledá, a já mám co dělat, abych se nezhroutila. Hazel byla vždycky tak energická –