Existuje život předtím, než jsem ošukal Sylvii, a pak je život po tom.

To, jak jsem v ní, je to jediné, na co dokážu myslet, až do té míry, že o tom na tréninku sním s otevřenýma očima. Nemůžu se ani osprchovat, aniž bych nemyslel na to, jak je se mnou v té sprše.

Vím, že jsem si to způsobil sám, moje posedlost ve mně vře pod kůží a její puchýř hrozí, že každou chvílí praskne.

Ta nejhorší část? Ne