Pohled Clary:

Babiččina slova visela ve vzduchu mezi námi, jemná, ale plná významu.

Vina mě zasáhla jako fyzická tíha.

Na okamžik jsem přemýšlela, jestli to nějak neví. Jestli prokoukla každou pečlivě vymyšlenou lež, kterou jsem jí navykládala, každý nucený úsměv, když padlo Tristanovo jméno.

Vzhlédla jsem k její tváři. Sledovala mě s tím svým opatrným, laskavým úsměvem – ale já tu fasádu dokázala