Pohled Gideona:

Dveře pracovny vrzly a vytrhly mě z dozvuků telefonátu s Tristanem.

Ve dveřích stála Clara s nejistým výrazem.

„Co byste si přál k večeři?“ zeptala se. V jejím hlase zaznívala ta opatrná zdvořilost, kterou jsem začínal poznávat jako její výchozí nastavení, kdykoli se cítila nepatřičně.

Podíval jsem se na hodinky. Skoro šest. Hovor s Tristanem trval déle, než jsem si uvědomil.

„Měl