Pohled Tristana:

Z jejího hlasu zněla ta samá k zbláznění přivádějící jemnost – jako by mluvila s cizincem, který se zeptal na cestu. Lhostejnost. Odstup.

Žádný vztek. Žádné slzy. Žádná defenziva.

Prostě... nic.

Ucítil jsem, jak se mi na hrudi stáhl pálivý, ostrý uzel.

„Cože, to se ani nebudeš hájit?“ Ta slova ze mě vyklouzla drsněji, než jsem měl v úmyslu, s podtónem, který zněl až nepříjemně blí