Z Tristanova pohledu:

Celé tělo mi ztuhlo, krev se mi do hlavy nahrnula tak rychle, až jsem cítil tepání ve spáncích.

Udělal jsem půlkrok zpět, až jsem lopatkami narazil do kovaného zábradlí terasy. Kov chladil dokonce i přes můj kašmírový svetr, ale uzemnil mě natolik, abych ze sebe dostal něco, co připomínalo smích.

„Fajn,“ vyštěkl jsem, čelisti semknuté tak pevně, až mě rozbolely. „Fajn. Vyhrál