Gideonův pohled:

Ticho, které následovalo po mých slovech, bylo naprosté.

Slyšel jsem vítr šustící v holých stromech za terasou, vzdálené zařehtání koně ze stájí a tlumený hukot konverzace uvnitř klubovny.

Ale mezi mnou a Tristanem nebylo nic, jen prázdnota tak dokonalá, že to působilo, jako by stál na samém okraji útesu.

Tvář mého bratra nabrala barvu starého pergamenu. Jeho ústa se otevírala, za