Dominique zavolala o tři dny později.

Gideon zíral na její jméno na displeji. Bylo úterní odpoledne. Seděl v kanceláři a procházel smlouvy. To číslo nemělo být vůbec uložené. Smazal ho před měsíci.

Očividně ne dost dobře.

Nechal ho vyzvánět. Čtyřikrát. Pětkrát. Pak to vzal dřív, než o tom začal moc přemýšlet.

„Co chceš?“

„Takhle se zdraví stará známá?“ Její hlas byl jiný. Měkčí. Bez ostrých hran.