Julian se u Fallonina stolu objevil v pondělí ráno a v rukou držel dva kelímky.

„Vanilkové latté. Ovesné mléko. Jeden cukr.“ Postavil ho vedle její klávesnice. „Říkal jsem si, že ho po tom katastrofálním rande budeš potřebovat.“

Vzhlédla od monitoru. Usmíval se. Uvolněně. V očích neměl sebemenší náznak odsuzování.

„Díky za to kafe.“

„Kdykoliv.“ Opřel se o stěnu její kóje. „Takže. Chceš to zkusit z