„Vážně? Nebo jsem ťala do živého? Jsi naštvaný, že?“ zeptala se Sylvia s úšklebkem.

Během toho, co mluvila, sklouzla pohledem dolů a zastavila se přímo u Kaelenova pasu. Zasmála se. Její pomalé, zkoumavé prohlížení se nedalo pochopit špatně.

Kaelen sledoval její pohled a jeho už tak temný výraz zlověstně potemněl. Pak se nečekaně také tiše zasmál – chladně a nebezpečně.

Jeho hluboké oči se zaleskl