Její slova byla dokonale manipulativní, a přitom formálně neobsahovala jediný hmatatelný útok.

„Ty...“ vydechl Arthur.

„Vždyť už jsem přiznala, že vás očerňuji, tati. Co víc ještě chceš? Jsem hrozně unavená. Mohu už jít odpočívat na svůj pokoj?“ zašeptala Sylvia.

Arthur cítil tak nesmírný vztek, jako by se mu v hrdle vzpříčila krev, kterou nedokázal polknout ani vyplivnout.

Tvář měl popelavou a pr