Sylvia si ničeho nevšimla a poté, co uslyšela jeho odpověď, se už na nic nevyptávala.

V tu chvíli se Kaelenův hlas ozval znovu. „Sylvie.“

V jeho hlubokém hlase znělo neklamné pobavení, jehož si všimla dokonce i Sylvia.

Vzhlédla k němu a spatřila, jak ukazuje na deku. „Ty jsi mě tím přikryla?“

Měl rty pevně sevřené a snažil se potlačit úsměv. Vypadal jako zamilovaný puberťák – nesmělý, a přesto pln