Sylvia netušila, jak dlouho tam Kaelen v tom dešti stál. Pouliční lampy před vilou vrhaly do deštivé noci jen zamlžený svit.

Prudký liják ji bičoval do tváře, nepříjemně štípal a rozostřoval jí zrak, takže z Kaelenovy tváře nedokázala nic vyčíst.

Vzápětí Kaelen svlékl promočený kabát a podržel jí ho nad hlavou. „Běž rychle dovnitř,“ pobídl ji.

Sylvia neměla čas klást otázky. Spěšně otevřela dveře