„Sylvio.“ Kaelenův hlas ztišel a náhle zvážněl.

„Co zase?“ odsekla Sylvia.

„Kdybych někdy spadl až na dno, živila bys mě jako svého trofejního manžela?“ Kaelenův hlas zněl jako čiré pokušení, když se naklonil blíž. „Slibuju, že se naučím nejrůznější kousky, abys byla spokojená.“

Jeho přirozeně svůdný hlas ve spojení s tak dvojsmyslnými slovy vytvářel neodolatelné kouzlo, jemuž bylo téměř nemožné v