Sylvia ho přímo konfrontovala: „Nechci tvoje peníze. Kdybys mě někdy opustil, ze všech těch věcí, cos mi dal, by se mi dělalo jen zle.“

Kaelen ztuhl. Uvědomil si, že ho dokonale prokoukla.

Pevně stiskl její ruku a vážně řekl: „Sylvie, já jen… jen chci, aby ses cítila v bezpečí, když mi budeš věřit.“

Lopotně hledal slova, nevěděl, jak ji přimět, aby mu věřila, a každou vteřinou v něm narůstal nekli