Jeho hravé škádlení Sylvii lechtalo na uchu; zabořila tvář do jeho hrudi, příliš v rozpacích, než aby dokázala promluvit.

O několik sekund později se Kaelen s námahou zvedl z postele. Sylvia ho chytila za ruku a zeptala se: „Kam jdeš?“

„Co myslíš?“ Kaelen ji stiskl za její roztomilý nos a řekl: „Drahá, podceňuješ svůj půvab a přeceňuješ mé sebeovládání.“

Když to uslyšela, Sylvia zrudla až po kořín