Kaelen pohlédl dolů a uviděl, že Sylvia už v jeho náručí usnula. Na rozdíl od té chvíle, kdy omdlela opilá, teď spala klidně, tvář měla vyrovnanou a čelo hladké bez vrásek.

Na rtech jí pohrával slabý, sotva znatelný úsměv a bylo jasné, že se v jeho objetí cítí naprosto bezpečně. Tato bezvýhradná důvěra naplnila Kaelenovo srdce hlubokým pocitem radosti s lehkým nádechem hořkosladkých emocí.

Chvíli