Pohled Nolana

Seděl jsem v soudní síni, potily se mi dlaně a vybavil jsem si tu místnost; byla to ta samá, kde jsem ponížil Claru a všechno jí ukradl.

Seděla přesně tam, kde jsem teď seděl já, neklidná, plačící a silně se potící. Pokaždé, když jsem se podíval jejím směrem, zasmál jsem se. Byla to moje chvíle, ale karma mě kousla příliš brzy.

Všichni jsme museli v určité fázi našeho života pykat za