Pohled Romana

Hlava mi třeštila, jako by mi s ní někdo mlátil o prázdnou plechovku. Oči jsem měl těžké a rty jsem měl pocitově slepené k sobě, přestože byly suché a popraskané.

Celé tělo na mě křičelo; měl jsem se mírnit s alkoholem, ale byl jsem přesvědčený, že zemřu, ačkoli se ukázalo, že to tak není.

Ten velký šéf tam nahoře si pravděpodobně dával na čas, možná neměl dost uhlí, aby mě spálil, a