Brzy ráno druhého dne Milo, kterému bylo stále špatně, nešel do školy. Než vstal, snídaně už skončila.

Když mu služka nabídla, že mu něco připraví, Milo nafoukl tváře a zamračil se. „Nebudu jíst to vaše hnusné jídlo. Běžte pro mou mámu a řekněte jí, ať mi uvaří.“

Neměl sice chuť k jídlu, ale pravdou bylo, že měl celou noc hlad. Právě teď si moc přál Lyrinu vydatnou kaši.

Když služka přišla za Lyro