Lyra se choulila v rohu sklepa a nespouštěla oči z vos poblíž, v hrůze, že se na ni mohou každou vteřinou vrhnout.

Bzučení jí v uších znělo jako nějaké zaklínadlo, neustále jí rezonovalo v mysli. Nervy měla napnuté k prasknutí.

Náhle ve sklepě zhasla světla. Místnost zaplavila tma.

Lyriny napjaté nervy povolily. „Ne... to ne...“ zašeptala.

Zpoza dveří se ozval Biančin hlas. „Lyro, pořád se ti líbí