Radek okamžitě pomyslel na Lyru, která stále zůstávala uvnitř sídla.

V očích se mu zablýskla zlomyslnost.

„I kdybys teď dělal Alistairovi pěšáka, nic to nezmění. Moje soukromé panství je plné pastí – jakmile tam vkročí, není pro něj cesty ven.“

Radekův úsměv se zkroutil krutostí a jeho hlas zněl mrazivě, jako by byl démonem vypuštěným z pekel.

„Ty ses ale v Kaelithu narodil a vyrostl. Jistě, máme