Vteřinu poté, co první výstřel rotnul ticho, se Alistair zapřel o korunu zdi a seskočil dolů.

Dopadl pevně přímo vedle Lyry.

Lyra k němu přispěchala, v obličeji vepsanou čirou starost. „Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?“

Alistair zavrtěl hlavou a v očích měl uklidňující pohled. ‚Není třeba se bát, jsem v pořádku,‘ pomyslel si.

Odkopl dřevěný žebřík stranou, chytil Lyru za ruku a táhl ji za sebou, jak