Alistair na Nou pohlédl, ale ani nehnul brvou.

V jeho tváři nebyla ani stopa soucitu nad slzami, které jí stékaly po lících.

Zeptal se: „Můžu dál?“

Noa na okamžik zaváhala, než dveře otevřela dokořán a pustila ho dovnitř.

Vyzvala ho, aby se posadil, a nalila mu sklenici vody.

Pak se posadila naproti němu a rozehrála ublížené divadýlko.

„Alistaire, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Ti darebáci