Pohled Brey

Alaric se rozhodl dopřát nám prostor. Poodstoupil, opřel se o dveře vedlejší cely a pozoroval mě. Zírala jsem otci do tváře a nevěděla, jak s ním začít rozhovor.

Po několika minutách trapného ticha jsem si odkašlala a rozhodla se zeptat jednoduše na to, jak se mu daří.

„Ehm, tati. Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se.

„Už mi bylo líp, ale žiju,“ věnoval mi drsný úsměv, než mu zrak padl na A