Pak už jsme tu jen my. Rhydian se pomalu přibližuje, ruce zvednuté, jako bych byla zraněné zvíře a on se mě snažil nevyplašit. To gesto je mi tak povědomé, až to bolí – je přesně stejné jako ten den v mé chalupě, kdy jsem si myslela, že je to jen zraněný vlk, který hledá pomoc. Ale už tehdy to nebyl jen vlk. A já si vůbec nejsem jistá, čím jsem pro něj teď.

„Faeling,“ vydechne a při tom něžném slo