Rhydian

V náručí mi připadá neuvěřitelně drobná, stříbro-blond vlasy se jí rozsypaly přes moji bundu, kterou jsem jí obmotal kolem ramen. Můj vlk pod kůží neklidně přechází, rozervaný mezi zuřivostí vůči těm, kdo jí ublížili, a zoufalou potřebou chránit ji.

Nesu ji do svých soukromých komnat – do těch nejlépe zabezpečených místností v celém sídle smečky. Nikdo sem nevejde bez mého výslovného svole