Procházíme se po pěšinkách, které jsem pomáhala osázet, kolem měsíčnic, které navzdory všemu stále kvetou. Zastaví se, aby se jedné dotkla, a zkoumá její stříbřité okvětní lístky.

„Tyhle květiny,“ říká opatrně, „nejsou na našich územích původní. Rostou divoce v boreálních horách, kde kdysi žily staré léčitelské smečky.“

V mé paměti se něco pohne – ženský hlas zpívající o měsíčním světle a léčení.