Elowen

Moje první kroky ven z pokoje mi připadají, jako bych vstupovala na nepřátelské území. Navzdory Rhydianovu prohlášení o svobodě jsem zvažovala, že se schovám, ale to by ze mě udělalo zbabělce, nehodného jeho důvěry. A tak zvednu bradu a odmítám se plížit jako nějaký viník. Rhydianovy značky mě na krku stále brní a připomínají mi, že už nejsem sama.

„Copak to tu máme.“ Při Calistině škádlivé