Poslední dny byly smrští soukromé radosti smíšené s veřejnou vážností. Ráno po našich zásnubách Rhydian shromáždil svou matku a sestru ve své pracovně. Stála jsem po jeho boku, když se s hlasem zhrublým emocemi omlouval za to, že je během jejich společného smutku opustil.

„Vzal jsem si od něj špatné ponaučení,“ přiznal, když držel matku za ruce. „O síle, o citech. O rodině. Teď se chci poučit lépe