„Co dokázat? Že jsi odvážná? To už přece víme.“ Darian ke mně znovu natáhne ruku, ale já mu ji nedovolím vzít. „Calisto, ty nemusíš nic dokazovat. Ani mně, ani nikomu jinému.“

„Tohle se ti snadno řekne. Tobě nikdo neustále netvrdí, ať si sedneš, držíš pusu a hezky vypadáš.“ Vstanu a přecházím před lavičkou. „Nevíš, jaké to je mít moc a nesmět ji použít.“

„Takže jde o vzdorování rodičům? O rebelii?